Trio - part 2

14. července 2010 v 18:38 | Lilly |  Trio
Sam se k němu přitulila a položila ruku na kdysi jeho svalnaté tělo.
,,Asi máš pravdu. Já tam nepracuju, bude tam ted' pracovat Amie. At' si i ona ho trochu užije." pousmála se. ,,Ale jak může ten tupec být velitelem jedné z nejtajnějších organizací na Zemi?!"
Její muž se jen uchechtl.



O 7 týdnů později

,,Zavřete Iris!" zvolal generál McKay na důstojníka sedícího při počítači.
Pohled, který se mu naskytl nikdy netěšil žádného velícího této základny. Ani on nebyl výjimkou. SG-3 se vydala na ještě doposud neprozkoumanou planetu. A mise se bohužel skončila neúspěchem. Pouze jeden ze čtyř se vrátil naprosto bez jakéhokoliv úrazu.
Po velmi velmi dlouhé době se opět setkali s planetou níž vládne Goa'uld. A lid na ní byl tak agresivní a bojovně nastavený, že se to muselo skončit přestřelkou.


Na ošetřovně - později

Doktor Angeles se svým týmem se urychleně vydal na operaci plukovníka Allana, který se vrátil z mise z průstřelem žaludku. Naštěstí nevypadalo to nejhůř a pomoc se rychle dostavila, a tak nebylo pochyb, žeby z toho vyšel s nějakými trvalými následky nebo nevyšel vůbec... Dalšímu raněnému vystačili pouze dva zdravotníci, aby mu poskytli náležitou pomoc.
A o posledního raněného, majora Charlieho O'Neilla, se postarala doktorka Shanahanová se sestřičkou Martinsovou. Kterému raněnému by se nezamlouvala pomoc, takové krásné podoby. A i přes bolest v ruce, která sice již ustupovala díky morfínu, bezmyšlenkovitě ze sebe tiše vypravil: ,,... A anděl překrásný se nad ním skláněl..."
Doktorka pročitající si při jeho posteli papíry a výsledky testů  se pousmála a zeptala se: ,,Lízo, a horečka?"
,,Trochu zvýšená, ale nic závažného" odpověděla sestřička.


O pár dnů později

,,No tak, paní doktorko," otravoval mladý můž jednu pohlednou brunetku ze zdravotního personálu, ,,v pátek, ne to vlastně ne, tak v sobotu. Co sobota?" A hodil po ni laškovný pohled.
,,Copak máte v pátek ... A nebude to protí předpisům, plukovníku?"  Škádlila ho lékařka.
,,Tady na základně se nic neutají, vid'te"
,,Takováhle událost určitě ne..."
,,Událost?"
,,Zajisté," řekla. ,,Váš otec, hrdina pro celý svět, ale o to nic... ale že zrovna vy jeho syn, hned co vás povýší na plukovníka se stanete taky jako váš otec velícím SG-1. Joo, abych nezapomněla," dodala vážnějším tónem, ,,blahopřreji k povýšení." A podala mu ruku.
,,Díky," trochu zaraženě, ale s úsměvem odpověděl. Hned na to se opět rošt'ácky zazubil. ,,A ted´ zpět k tématu. Vyhýbate se odpovědi, doktorko. Vyhovovala by vám sobota?"
Otráveně si povzdychla a obrátila se zpět ke své (pořád nedodělané) práci.
,,Doktore Angelesi!" - zavolala doktorka dotyčného.
,,Ano doktorko Shanahanová. Děje se něco?" - přispěchal padesatiletý muž. Pramenila z něj inteligence získáná životními zkušenostmi.
Příhodná otázka, pomyslela si. Přeci jen ale odpověděla co počátečně zamýšlela, profesionálním tónem: ,,Chybí sedm krabiček..." a ukázala mu tabulky držící v ruce.
Pan Angeles jí zas na oplátku dál nějaké vzorky, s kterými se měla stavit do laborky. Ještě než ale zmizela ze rohem, pohlédl nedůvěřivým pohledem na jejího věrného pejska, který samosebou šel za ní.
,,Sobota, sobota," prospěvoval a zárověň připomínal, proč ji vlastně pořád ještě otravuje.
,,Držte." Rozkázala a podala mu nelehkou bedínku, aby mohla vytáhnout kartku na otevření vchodu do dané místnosti.
,,Au, k sakru" zaklel O'Neill ml.. Doktorka mu dala věc nešikovně do rukou, takže ho dosti zabolela raněná končina.
,,Hele, vím že vás to nebolí,"odvětila mu na to s úsměvem slečna Shanahanová.
,,Kruci," řekl a přešel z bolestného grimasu do svého normálního rošt'áckého pohledu. ,,A já jsem si už myslel, že mě vemete za tu ruku abyste se na ní podívala, při tom si zahledíme do očí a začneme se vášnivě líbat, jak to dělají v těch trapných slad'ácích." Doktorka se krátce ale krásně zachichotala.
,,Amelie..." zažadonil a pohlédl na ni tak, že by jen málokterá dokázala odmítnout.


- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -

________________________________________________________________

 Ještě několik měsícu a bylyby to skoro rok co se zde oběvil první díl. Moc se omlouvám, že jsem nějak přestala psát, a zvlášt´ když při "Triu" a "Zvratu" zrovna se mi začalo oběvovat víc komentářů... Tak je taky vidět, jak píšu ted´ je to hrůza ja vím. To už "Z paměti jiné reality" jsem psala i líp. Já mám opravdu ale dobré... no dobře tak mám někdy opravdu skvělé nápady, ale prostě mám problém to vyjádřit slovy... takže z tch mých povídek jsou vždycky propadáky... :-)
Mám i posledně nějak problém s gramatikou... pač zvažuju jestli to mám dobře, a pak to raději přepíšu no...
Byla bych stejně ráda kdyby tady někdy někdo ještě zabloudil nechte mi vzkaz jaký máte názor na povídku a tak... ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emili Emili | Web | 19. července 2010 v 1:06 | Reagovat

:D generál McKay :D no looool :D to mě total odrovnalo :D:D ale ten mladek O'NEILL  ten byl rozomilej :-D už sew těším na pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama