Z paměti jiné reality? part 9

14. srpna 2009 v 15:46 | Lucka |  Z paměti jiné reality?
,,Co se děje?" zeptala se s úsměvem Sam
,,Daniel..." hlesl ,,Je na tom...strašně!"
Sam ho objala. Ještě téhož dne chvíli po tom co se Jack vzpamatoval se vydali na zpáteční cestu do SGC.


Když se otevřely dveře výtahu a O´Neill s Carterovou vystoupili ihned uzřeli jak na ně čeká dr. Lee.
,,Co se tady děje?" vykřikl generál, ale i tak bylo vidět, že je na tom mizerně.
,,Promiňte generále, že jsme vás vyrušili" začal dr. zdvořile. ,,..ale je to dost nalehavé." Jack ho chtěl přerušit, ale raději šel za ním a čekal až začne mluvit to co právě potřebuje vědět. Lee šel vedle O´Neilla a Sam šla za nimi. Nevěděla jak se má chovat. V hlavě měla totální chaos. Strávila s Jackem pár nádherných dnů, nejlepších ve svém životě... věděla už co k ní cítí... věděla že to má těžké, že je na tom Daniel špatně , ale i tak... a ohledně Daniela cítila, věděla, byla si nějak nevědomky jistá, že za to může poslední mise.
Dr. Lee pokračoval: ,,Takže, dnes v odpoledních hodinách dr. Jackson klidně spal jeho stav byl v naprostem pořádku, dokud najednou nezačal z sebou trhat na všechny strany, zmítal se v křečích, no prostě hrůza.. líp vám to vysvětlí doktorka." To už se blížili k ošetřovně, ale Jackovi se ted´ vzpomnělo, že podobně to bylo i nedávno se Sam. ,,Ještě něco...zase jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo, ale dr. Jackson se začal dusit, přestal prostě dýchat, tak mu doktorka ihned dala injekci a dychaci přístroj, ale než usnul vykřikl něco jako... Sagle oplepoc ...nevíte co to znamená? Prošel jsem všechny doktorovy poznámky a dalších pár knížek, ale nikde prostě nic." skončil Lee a to už taky stáli před ošetřovnou.
,,Sam pomoc" řekla Carterová tichým hlasem.
,,Vy znáte tenhle jazyk?" nevěřícně se na ni díval dr. Lee a Jack
,,Anfiti použivali tenhle jazyk."
,,Dobrý den, generále" to už před nimi stála doktorka. Jack a Sam viděli že Teal'c stoji při nějakém lůžku, kde leží někdo, do koho vedou same hadičky a přístroje. Doktorka se podívala směrem kam se dívali. ,,Ano, to je Daniel Jackson. Dr. Lee vám už zajisté vysětlil situaci. Je mi to líto, ale panu Jacksonovi už zbývá jen pár dnů možná i jenom hodin. Jestli chcete si s ním ještě promluvit můžu ho probudit."
Oba jenom přikývli a blížili se k posteli kde spal Danny.
O chvíli později už Daniel pomalu začal otevíret oči.
,,Danny" to už začaly Sam téct slzy po tváři ,,Co jsme tam udělali špatně?"
Jaffa a O´Neill jen stáli a připadali si, jako by se připojili k nějaké již začaté konverzaci.
,,Nevím Sam.." vychroptěl šeptem Daniel ,,ale jen jeden z nás, a ty to víš. Teal'c nás má nastejno." ted´ odvrátil pohled od Sam a podíval se na Jacka. ,,Jacku, je to na tobě. Na tobě záleží kdo z nás dvou bude žít dál.. Bud' já nebo Sam."
,,To nemyslíš vážně, já snad špatně slyším, ty chceš až si vyberu mezi tebou a Sam.." vyslovil jen její jméno žádne příjmení. ,,To snad není pravda! Musí být nějaké řešení. Já nic vybírat nebudu!"
,,Jacku, musíš, nebo zemřeme oba." zadívala se na generála Samantha. ,,Na té planetě, na poslední misi, se něco stalo, a já s Danielam se dělíme o jeden život. Nevím proč se ten proces nezačal hned ale až po několikati dnech, ale je to tak. Jsem já a Daniel, a oba se dělíme pouze o jeden život. Bud' ho vyléčím, a zemřu, a nebo ho nevyléčím a zemře on." říkala to takovým tónem jako, by už s tím byla smířena. ,,Musíš si vybrat, a pokud ty si nevybereš tak do pár hodin zemřu jak i já, tak i Daniel."
Jack měl v hlavě zmatek, ale dostal nápad šílence.
,,Jsi jako můj bratr, Danieli" stiskl mu ruku, kde měl míň hadiček. A se slzami v očích se na něj pousmál.
,,Sam, miluju tě" vzal jemně do dlaní její obličej a jemně ji políbil. Chviličku si dívali do očí a drželi se za ruce, vůbec jich nezajimalo, že kolem je dost lidí, v tu chvíli to byla jen nějaká malichernost, nějaký blbý předpis. Když se dál Jack do odchodu, pořád se držel Sam a oba měli natažené ruce aby se ještě mohli dotýkat.
,,Taky tě miluju" řekl Sam a v tu chvíli se jejich ruce rozloučily. Sam stékaly slzy už na plno. Přede dveřmi se Jack otočil, když uviděl Saminy oči chtěl být v tom okamžiku vedle ní a objímat ji, ale nemohl i když mu to rvalo srdce. Vzhlédl k jaffovi Teal'covi a uklonil se.
Šel chodbou a za sebou na ošetřovně nic neslyšel, protože tam bylo ticho jak v klášteře všichni byli zmateni, nevěděli co mají dělat, co se hodí dělat v danou chvíli.
Jack zavřel za sebou pečlivě dveře a upadl do svého křesla, díval se na fotku asi dva roky starou, kde byli ještě všichni čtyři- on, Sam, Daniel a Teal'c, jako tým SG-1. Na chvíli začal přemýšlet jestli si opravdu nakonec nemá vybrat. Dr. Daniel Jackson byl jeho nejlepší přítel, už párkrát si myslel že ho ztratil, a ta muka už nechtěl přežít. Znal ho 3 roky déle než Sam. Samantha Carter, vzpomněl si jak ji viděl poprvé, jak ho hned dokázala svými odpověd'mi rozházet. Jak se jejich pohled poprvé setkaly, jak se zadíval do těch jejch nádherně modrých očí, jak chutnají její rty, jak slyšel poprvé ta slova ,,Miluju Tě", nemůže JI ztratit, JI ženu na kterou tak dlouho čekal. Sam? Daniel? Sam? Daniel? Sam? Daniel? Nevím!
A opět se ho zmocnil šílenec, zadíval se na zásuvku ve svém kancelářském stole.
Po chvíli přemýšlení ji otevřel a do rukou uchobil pistol, zbraň, kterou se zastřelil jeho syn Charlie.
Naposledy se podíval na fotku a pak už viděl jen tmu. Personál SGC místo uvidět tmu, uslyšeli výstřel.

Tenhle den si americké letectvo navždy zapamatovalo. Jonathan O'Neill, zemřel s provinilým pocitem, ale taky s pocitem, že byl někým milován, někomu byl věrným přítelem, a někomu osvoboditelem. Samantha Carterová a Daniel Jackson zemřeli v ten samý okamžik, o pár hodin později než generál. Všichni tři měli nádherný pohřeb, a asi i největší jaké letectvo zažilo. Shromáždili se tady i různé nadpozemské rasy, Tok'rové, Asghadi, Toláni, dokonce i pár Unasů.
Jaffa Teal'c se vrátil na Chulak a zemřel pár let na to. Přirozenou smrti káždého kdo má v sobě larvu. O SG-1 se nikdy nezapomnělo, navždy zůstali hrdiny, kteří nespočetněkrát zachranili Zemi před zotročením, nebo co hůř vyhubením.

-THE END-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klik

klik

Komentáře

1 Nyksmar Nyksmar | Web | 15. srpna 2009 v 17:51 | Reagovat

já já sem v šoku já normálně bulim jak želva ta povídka byla fantastiská a užasná a prostě skvělá

2 Bajuška Bajuška | Web | 2. dubna 2010 v 12:45 | Reagovat

Ahoj dneska jsem objevila tvůj blog a musím říc tž e je krásný. Tvoje povídka se mi zprvu zdála divná ale pooslední častí mě opravdu dostali.

3 Lilly - admin Lilly - admin | Web | 14. července 2010 v 18:43 | Reagovat

Nyksmar, vždyt´ to nebylo zas až tak horné ne? :-) A děkuju ... strašně si toho vážím, že čteš a komentuješ mé povídky.

Bajuško, já mám takový problém, nápad mám dobrý, ale dostat to na "papír" je pro mně nemožné, vždycky z toho vyjde nějaká blbost, která nedává smysl a ani zrovna nějak moc nevypadá jak vypadat měla. Ale jsem ráda, že se ti líbily alespoň poslední. (Jsem na tom sejně :-D)

4 klára klára | 29. prosince 2010 v 17:27 | Reagovat

je to vážně skvěký. píšeš super povídky.

5 Shipperrka Shipperrka | 12. března 2013 v 23:56 | Reagovat

jak ta povidka byla skvela,konec me zklamal...
i kdyz spis to bude tim ze sem necekala smutny end...a hlavne, nemyslim si ze by to jack takhle ukoncil, z hlediska jeho charakteru je jasne ze by se nevzdal a neukoncil by to takovymhle zpusobem...

6 Adellll Adellll | 22. února 2015 v 11:38 | Reagovat

No nádherná poviedka to musím uznať ALE (vždy je nejaké to "ale") súhlasím s Shipperrka to neni jeho charakter zastreliť sa a nechať najlepšieho kamaráta a ženu ktorú miluje a konečne si vyznali lásku chápem  je to asi tažšie to napísať

7 Love&€ Love&€ | 22. února 2015 v 11:38 | Reagovat

Súhlasím [5]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama