Z paměti jiné reality? part 5

21. července 2009 v 18:33 | Lucka |  Z paměti jiné reality?
Sam si sedla, ale ne tam kam mněla. Posadila se do toho, jako křesla anfitů. Z toho co Daniel totiž přeložil tohle byla planeta potomků antiků - anfici, kteří narozdíl od antiků byli zapomenuti. U anfitů všichni jsou sobě rovní až na vyjímky, ženy s anfitským genem.

Jenom dosedla, a už nebyla v realitě. Jakoby měla vizi, ale byla tak opravdová, jako by ji Sam doopravdy proživala. Stihla jenom zaregistrovat když generál O´Neill vyslovil: ,,Abych mohl udělat tohle..."
A pak už se jenom poddala sladkému pocitu, že líbá svého Jacka O´Neilla, svého nadřizeného. Po slově nadřizený, byla opět rychlá změna a už zase byla mezi troskami kde před chvíli usedala. Ale slovo chvíli asi nestači. Změnilo se to tady... Nad ní se skláněl Teal´c a pár členů SG-3. Hlava se jí točila.
,,Co je?" zeptala se když vstávala, to zřejmě dělat ale neměla. Když vstala a uviděla zbytek SG-3 jak opatrně pokládají Deniela Jacksona na nosítka, zmocnila se ji panika. ,,Co je?!!!! Co se děje?! Kolik je hodin?!"
,,Hlavně se uklidněte majore." začala odpovídat na její otázky poručík Hanniganová. ,,Takže popořadě. Je 7 hodin večer. 8 hodin jste byla v bezvědomí. Aspoň si myslíme že v bezvědomí. Popravdě majore, vypadala jste spíš jak mtvá. A ohledně dr. Jacksona... jak říká Teal´c když jste byla v bezvědomí asi jste to křeslo anfitů nějak ovládala nebo co..prostě jste přivolala zemětřesení. A velký kus zříceníny zrovna trefil na něho. Má silný otřes mozku, dá se řící že je v hlubokém bezvědomí, a... pravděpodobně má něco s páteří." hlesla nakonec poručík.
Sam zírala. Dobrých pár minut nepohnula ani brvou. Potom se ocitla ve tmě.


Když opět otevřela oči ležela na ošetřovně. Pořád se jí točilo v hlavě a zřéjmě měla špatně napíchnuté hadičky do žíl u rukou, protože ji abnormálně bolely. Bolest, ale stlumil pohled na generálův úsměv, kterému bylo poznat, že dlouho nespal.
,,Ahoj"
,,Generále..." pousmála se ,,...ehm... jak je Danielovi?"
,,Daniel se rychle narozdíl od vás uzdravuje. Nakonec s páteří nic neměl jenom pár žeber má zlomených." oznámil Jack ,,No a co vy? Jak se daří?"
,,Co totu máme za neschopnou sestřičku, že mi nějak špatně nepíchla tohle" poukázala na hadičky ,,Bolí to jak.... mno prostě to bolí. Ale jinak se mám fajn. Kdy mně hodlají vypustit?"
,,Pustí vás, až když já jim řeknu." ušklebil se na ní
,,...A to bude kdy?" s úsměvem na tváři se zeptala
Jackovi přejel po tváři úsměv
,,Co máte za lubem?"
,,Mno..."
,,Mno?"
,,Pár dnů si tady ještě poležíte." Sam ale poznala, že Jack ještě nekončí ,,Ale šlo by to skrátit na 2 dny, kdyby...kdyby jste jela se mnou na ty ryby."
,,Po pravdě...nezaskočil jste mě, volno potřebuju a na ty ryby bych ráda konečně zajela."
,,No..."uchichtl se Jack ,,naopak vaše odpověd´ mě zaskočila. Tak dobře, dohodnuto."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nyksmar Nyksmar | Web | 22. července 2009 v 19:29 | Reagovat

Honem honem pokráško užasná povídka proste ji zbožnuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama